UA-71913188-1
Waldwipfelweg

Naše zvířata

Chováme zde pro Vás zajímavá zvířata. V parku uvidíte alpaky, lamy, černonosé ovce a klokany, kteří umí vykouzlit úsměv na dětských tvářích.  Ale i dospělí mají radost z pohledu na naše zvířata, která jen tak nikde neuvidíte.

Alpaky

Domovem alpaky je Jižní Amerika, kde žila již před cca. 6000 lety ve vysokých nadmořských výškách pohoří And společně s národem Inků. Společně s lamami tvoří základní pilíř existence člověka ve vysokých horách. Již od dávných dob sloužily jako tažná zvířa a zdroj masa. Naopak jejich jemnou vlnu využívali k výrobě oblečení, které chránilo před studenou zimou. Už tehdy žily alpaky a lidé ve vzájemné symbióze. Po drastickém decimování Španěly si domorodí sedláci vzali svého věrného společníka z hor i na cestu do moderní Evropy. Alpaky patří do čeledi velbloudovitých; podřádu velbloudi. Společně s velbloudy, lamou guanako a vikuňa a ostatními lamami tvoří jedinečnou dodnes žijící skupinu „tylopoda - mozolochodci“. Kromě zemí jejich původu jako je Peru, Chile a Bolívie jsou alpaky od 80. let úspěšně chovány i v USA, Kanadě, Austrálii, Británii a nějakou dobu už i na evropské pevnině.

Lamy

Lama patří do podřádu velbloudů. Vyskytuje se především v jihoamerických Andách a jedná se o domestikovanovou formu divoce žijící lamy guanako. Lama se dodnes využívá jako tažně zvíře v nepřístupných částech And. V dnešní době se v Jižní Americe především kvůli masu a vlně chová zhruba 3 miliony kusů lam. Ale i mimo Jižní Ameriku se začaly chovat  lamy. Také v Evropě se chovají lamy, jejichž vlna se následně zpracovává. Podle postoje těla signalizují lamy aktuální náladu. Pokud má lama uši vzpřímené nebo ocas v klidu, je vše v pořádku. Pokud je ocas vzpřímen, je lama ve střehu. Jsou-li uši položené dozadu a ocas dole, signalizuje lama podřazenost vůči druhé lamě nebo vůči člověku. Když jsou uši položeny a ocas vzpřímený, necítí se lama dobře. Když vydá nečekaný zvuk, je lama ve velké nepohodě. Pokud jsou uši položené delší dobu a jiná lama se vyskytuje příliš blízko, pak může zvíře se zdviženou hlavou varovně plivnout, což se ale stává málokdy. Důvodem jsou často žárlivé scény při krmení nebo boje mezi zvířaty. Takto může také samice signalizovat, aby se samec dal na odchod.

Černonosé ovce

Pro tento druh ovcí je charakteristické černé zbarvení v takřka bílé vlně na nosu, očích, uších, předních kolenou, kotnících a na nohou. Samičky mají navíc černé skvrny na ocase. Samec i samice mají stočené rohy. Berani váží průměrně 80 až 100 kg, samičky 70 až 80 kg. Tělo Walliserské černonosé ovce je celé pokryto vlnou, včetně nohou a obličeje. Berani dodávají ročně 3,5 až 4,5 kg vlny, samičky 3,0 až 4,0 kg. Vlna je hrubá, dlouhovlákná a dosahuje délky více než 10 cm.  Srst je tvořena jemnou podsadou, kterou prostupuje na špičce vlnitá hrubší srst. Při dlouhodobé příbuzenské plenitbě dochází ke ztrátě charakteristického černého zbarvení. Černonosá ovce má neurčitelnou dobu březosti, což znamená, že termín porodu se nedá vypočítat. Samička porodí průměrně 1,6 jehňat za rok. Pohlavní dospělost nastupuje později. Tyto ovce jsou velmi přizpůsobivé podmínkám vysokohorských pastvin.  Jsou nenáročné na chov. Dobře šplhají a dokáží se pást i na nejstrmějších kamenitých svazích. Kvůli jejich robustní stavbě těla, délce končetin, rohům, odolnosti v nepříznivých podmínkách, ale i kvůli hrubé vlně jsou tyto ovce řazeny do skupiny primitivních ovcí, které jsou blízce příbuzné původním ovcím.
© Waldwipfelweg 2016
© Waldwipfelweg 2016 Waldwipfelweg

Naše zvířata

Chováme zde pro Vás zajímavá zvířata. V parku uvidíte alpaky, lamy, černonosé ovce a klokany, kteří umí vykouzlit úsměv na dětských tvářích.  Ale i dospělí mají radost z pohledu na naše zvířata, která jen tak nikde neuvidíte.

Alpaky

Domovem alpaky je Jižní Amerika, kde žila již před cca. 6000 lety ve vysokých nadmořských výškách pohoří And společně s národem Inků. Společně s lamami tvoří základní pilíř existence člověka ve vysokých horách. Již od dávných dob sloužily jako tažná zvířa a zdroj masa. Naopak jejich jemnou vlnu využívali k výrobě oblečení, které chránilo před studenou zimou. Už tehdy žily alpaky a lidé ve vzájemné symbióze. Po drastickém decimování Španěly si domorodí sedláci vzali svého věrného společníka z hor i na cestu do moderní Evropy. Alpaky patří do čeledi velbloudovitých; podřádu velbloudi. Společně s velbloudy, lamou guanako a vikuňa a ostatními lamami tvoří jedinečnou dodnes žijící skupinu „tylopoda - mozolochodci“. Kromě zemí jejich původu jako je Peru, Chile a Bolívie jsou alpaky od 80. let úspěšně chovány i v USA, Kanadě, Austrálii, Británii a nějakou dobu už i na evropské pevnině.

Lamy

Lama patří do podřádu velbloudů. Vyskytuje se především v jihoamerických Andách a jedná se o domestikovanovou formu divoce žijící lamy guanako. Lama se dodnes využívá jako tažně zvíře v nepřístupných částech And. V dnešní době se v Jižní Americe především kvůli masu a vlně chová zhruba 3 miliony kusů lam. Ale i mimo Jižní Ameriku se začaly chovat  lamy. Také v Evropě se chovají lamy, jejichž vlna se následně zpracovává. Podle postoje těla signalizují lamy aktuální náladu. Pokud má lama uši vzpřímené nebo ocas v klidu, je vše v pořádku. Pokud je ocas vzpřímen, je lama ve střehu. Jsou-li uši položené dozadu a ocas dole, signalizuje lama podřazenost vůči druhé lamě nebo vůči člověku. Když jsou uši položeny a ocas vzpřímený, necítí se lama dobře. Když vydá nečekaný zvuk, je lama ve velké nepohodě. Pokud jsou uši položené delší dobu a jiná lama se vyskytuje příliš blízko, pak může zvíře se zdviženou hlavou varovně plivnout, což se ale stává málokdy. Důvodem jsou často žárlivé scény při krmení nebo boje mezi zvířaty. Takto může také samice signalizovat, aby se samec dal na odchod.

Černonosé ovce

Pro tento druh ovcí je charakteristické černé zbarvení v takřka bílé vlně na nosu, očích, uších, předních kolenou, kotnících a na nohou. Samičky mají navíc černé skvrny na ocase. Samec i samice mají stočené rohy. Berani váží průměrně 80 až 100 kg, samičky 70 až 80 kg. Tělo Walliserské černonosé ovce je celé pokryto vlnou, včetně nohou a obličeje. Berani dodávají ročně 3,5 až 4,5 kg vlny, samičky 3,0 až 4,0 kg. Vlna je hrubá, dlouhovlákná a dosahuje délky více než 10 cm.  Srst je tvořena jemnou podsadou, kterou prostupuje na špičce vlnitá hrubší srst. Při dlouhodobé příbuzenské plenitbě dochází ke ztrátě charakteristického černého zbarvení. Černonosá ovce má neurčitelnou dobu březosti, což znamená, že termín porodu se nedá vypočítat. Samička porodí průměrně 1,6 jehňat za rok. Pohlavní dospělost nastupuje později. Tyto ovce jsou velmi přizpůsobivé podmínkám vysokohorských pastvin.  Jsou nenáročné na chov. Dobře šplhají a dokáží se pást i na nejstrmějších kamenitých svazích. Kvůli jejich robustní stavbě těla, délce končetin, rohům, odolnosti v nepříznivých podmínkách, ale i kvůli hrubé vlně jsou tyto ovce řazeny do skupiny primitivních ovcí, které jsou blízce příbuzné původním ovcím.
© Waldwipfelweg 2016 Waldwipfelweg

Naše zvířata

Chováme zde pro Vás zajímavá zvířata. V parku uvidíte alpaky, lamy, černonosé ovce a klokany, kteří umí vykouzlit úsměv na dětských tvářích.  Ale i dospělí mají radost z pohledu na naše zvířata, která jen tak nikde neuvidíte.

Alpaky

Domovem alpaky je Jižní Amerika, kde žila již před cca. 6000 lety ve vysokých nadmořských výškách pohoří And společně s národem Inků. Společně s lamami tvoří základní pilíř existence člověka ve vysokých horách. Již od dávných dob sloužily jako tažná zvířa a zdroj masa. Naopak jejich jemnou vlnu využívali k výrobě oblečení, které chránilo před studenou zimou. Už tehdy žily alpaky a lidé ve vzájemné symbióze. Po drastickém decimování Španěly si domorodí sedláci vzali svého věrného společníka z hor i na cestu do moderní Evropy. Alpaky patří do čeledi velbloudovitých; podřádu velbloudi. Společně s velbloudy, lamou guanako a vikuňa a ostatními lamami tvoří jedinečnou dodnes žijící skupinu „tylopoda - mozolochodci“. Kromě zemí jejich původu jako je Peru, Chile a Bolívie jsou alpaky od 80. let úspěšně chovány i v USA, Kanadě, Austrálii, Británii a nějakou dobu už i na evropské pevnině.

Lamy

Lama patří do podřádu velbloudů. Vyskytuje se především v jihoamerických Andách a jedná se o domestikovanovou formu divoce žijící lamy guanako. Lama se dodnes využívá jako tažně zvíře v nepřístupných částech And. V dnešní době se v Jižní Americe především kvůli masu a vlně chová zhruba 3 miliony kusů lam. Ale i mimo Jižní Ameriku se začaly chovat  lamy. Také v Evropě se chovají lamy, jejichž vlna se následně zpracovává. Podle postoje těla signalizují lamy aktuální náladu. Pokud má lama uši vzpřímené nebo ocas v klidu, je vše v pořádku. Pokud je ocas vzpřímen, je lama ve střehu. Jsou-li uši položené dozadu a ocas dole, signalizuje lama podřazenost vůči druhé lamě nebo vůči člověku. Když jsou uši položeny a ocas vzpřímený, necítí se lama dobře. Když vydá nečekaný zvuk, je lama ve velké nepohodě. Pokud jsou uši položené delší dobu a jiná lama se vyskytuje příliš blízko, pak může zvíře se zdviženou hlavou varovně plivnout, což se ale stává málokdy. Důvodem jsou často žárlivé scény při krmení nebo boje mezi zvířaty. Takto může také samice signalizovat, aby se samec dal na odchod.

Černonosé ovce

Pro tento druh ovcí je charakteristické černé zbarvení v takřka bílé vlně na nosu, očích, uších, předních kolenou, kotnících a na nohou. Samičky mají navíc černé skvrny na ocase. Samec i samice mají stočené rohy. Berani váží průměrně 80 až 100 kg, samičky 70 až 80 kg. Tělo Walliserské černonosé ovce je celé pokryto vlnou, včetně nohou a obličeje. Berani dodávají ročně 3,5 až 4,5 kg vlny, samičky 3,0 až 4,0 kg. Vlna je hrubá, dlouhovlákná a dosahuje délky více než 10 cm.  Srst je tvořena jemnou podsadou, kterou prostupuje na špičce vlnitá hrubší srst. Při dlouhodobé příbuzenské plenitbě dochází ke ztrátě charakteristického černého zbarvení. Černonosá ovce má neurčitelnou dobu březosti, což znamená, že termín porodu se nedá vypočítat. Samička porodí průměrně 1,6 jehňat za rok. Pohlavní dospělost nastupuje později. Tyto ovce jsou velmi přizpůsobivé podmínkám vysokohorských pastvin.  Jsou nenáročné na chov. Dobře šplhají a dokáží se pást i na nejstrmějších kamenitých svazích. Kvůli jejich robustní stavbě těla, délce končetin, rohům, odolnosti v nepříznivých podmínkách, ale i kvůli hrubé vlně jsou tyto ovce řazeny do skupiny primitivních ovcí, které jsou blízce příbuzné původním ovcím.