Naše zvířata
Chováme zde pro Vás zajímavá zvířata. V parku uvidíte
alpaky, lamy, černonosé ovce a klokany, kteří umí vykouzlit
úsměv na dětských tvářích. Ale i dospělí mají radost z
pohledu na naše zvířata, která jen tak nikde neuvidíte.
Alpaky
Domovem alpaky je Jižní Amerika, kde žila již před cca. 6000
lety ve vysokých nadmořských výškách pohoří And společně s
národem Inků. Společně s lamami tvoří základní pilíř existence
člověka ve vysokých horách. Již od dávných dob sloužily jako
tažná zvířa a zdroj masa. Naopak jejich jemnou vlnu využívali k
výrobě oblečení, které chránilo před studenou zimou. Už tehdy
žily alpaky a lidé ve vzájemné symbióze. Po drastickém
decimování Španěly si domorodí sedláci vzali svého věrného
společníka z hor i na cestu do moderní Evropy. Alpaky patří do
čeledi velbloudovitých; podřádu velbloudi. Společně s velbloudy,
lamou guanako a vikuňa a ostatními lamami tvoří jedinečnou
dodnes žijící skupinu „tylopoda - mozolochodci“.
Kromě zemí jejich původu jako je Peru, Chile a Bolívie jsou
alpaky od 80. let úspěšně chovány i v USA, Kanadě, Austrálii,
Británii a nějakou dobu už i na evropské pevnině.
Lamy
Lama patří do podřádu velbloudů. Vyskytuje se především v
jihoamerických Andách a jedná se o domestikovanovou formu
divoce žijící lamy guanako. Lama se dodnes využívá jako tažně
zvíře v nepřístupných částech And. V dnešní době se v Jižní
Americe především kvůli masu a vlně chová zhruba 3 miliony
kusů lam. Ale i mimo Jižní Ameriku se začaly chovat lamy. Také
v Evropě se chovají lamy, jejichž vlna se následně zpracovává.
Podle postoje těla signalizují lamy aktuální náladu. Pokud má
lama uši vzpřímené nebo ocas v klidu, je vše v pořádku. Pokud je
ocas vzpřímen, je lama ve střehu. Jsou-li uši položené dozadu a
ocas dole, signalizuje lama podřazenost vůči druhé lamě nebo
vůči člověku. Když jsou uši položeny a ocas vzpřímený, necítí se
lama dobře. Když vydá nečekaný zvuk, je lama ve velké
nepohodě. Pokud jsou uši položené delší dobu a jiná lama se
vyskytuje příliš blízko, pak může zvíře se zdviženou hlavou
varovně plivnout, což se ale stává málokdy. Důvodem jsou často
žárlivé scény při krmení nebo boje mezi zvířaty. Takto může
také samice signalizovat, aby se samec dal na odchod.
Černonosé ovce
Pro tento druh ovcí je charakteristické černé zbarvení v takřka
bílé vlně na nosu, očích, uších, předních kolenou, kotnících a na
nohou. Samičky mají navíc černé skvrny na ocase. Samec i
samice mají stočené rohy. Berani váží průměrně 80 až 100 kg,
samičky 70 až 80 kg. Tělo Walliserské černonosé ovce je celé
pokryto vlnou, včetně nohou a obličeje. Berani dodávají ročně
3,5 až 4,5 kg vlny, samičky 3,0 až 4,0 kg. Vlna je hrubá,
dlouhovlákná a dosahuje délky více než 10 cm.
Srst je tvořena jemnou podsadou, kterou prostupuje na špičce
vlnitá hrubší srst. Při dlouhodobé příbuzenské plenitbě dochází
ke ztrátě charakteristického černého zbarvení. Černonosá ovce
má neurčitelnou dobu březosti, což znamená, že termín porodu
se nedá vypočítat. Samička porodí průměrně 1,6 jehňat za rok.
Pohlavní dospělost nastupuje později. Tyto ovce jsou velmi
přizpůsobivé podmínkám vysokohorských pastvin.
Jsou nenáročné na chov. Dobře šplhají a dokáží se pást i na
nejstrmějších kamenitých svazích. Kvůli jejich robustní stavbě
těla, délce končetin, rohům, odolnosti v nepříznivých
podmínkách, ale i kvůli hrubé vlně jsou tyto ovce řazeny do
skupiny primitivních ovcí, které jsou blízce příbuzné původním
ovcím.